Vzhled
Jak Tolkienovi skřeti vypadali
- zuby jako psovité šelmy
- místo nosu rypák (mírně podobný prasečímu)
- nahrbená postava
- některé rasy dosahují vzrůstu 150 cm (jako pravěcí lidé), ale díky nahrbenému držení těla vypadají o 1/15 menší.
Obecně: od 215 cm (nejvyšší rasa) do 115 cm (nejmenší rasa)
- kůže může být tmavě zelená nebo černá (podle rasy)
- některé rasy mají tělo pokryté srstí celé, jiné jen z části
- krev je černá nebo úplně tmavě modrá. Člověčí hybridi, elfové nebo hobiti, mají většinou krev světlejší nebo
(pouze v ojedinělých případech) tmavě červenou.
- oči zářivě červené barvy (stejné jako je barva lidské krve). Některé rasy mají oči černé, pouze s několika malými červenými skvrnkami.
- jazyk je modrý nebo černý, nikdy ne červený
- narozdíl od člověka nemají v očích ani kousek bělma. Jejich „bělmo“ je hnědé nebo černé.
- kůže je z poloviny tak tlustá jako kůže sloní. Když se zraní, udělá se jim boule nebo kůže ještě zesílí.
Narozdíl od lidí jim však boule už nikdy nemizí.
- snesou mnohem více bolesti než lidé a jsou rovněž schopni bojovat i se zlomenou nebo těžce poraněnou rukou nebo nohou
- rukama si dosáhnou až na kolena aniž by se kvůli tomu museli zohnout jako člověk
- mají silné čelisti, kterými mohou, stejně jako psi, rozkousat i kosti
- rty mají stejnou barvu jako kůže
- skřeti se nejvíce podobají člověku
Růst
Skřeti rostou velmi rychle a jejich růst končí mezi osmým a devátým rokem života. Obecně se dá říct, že rostou dvakrát rychleji než lidé.
Skřeti mají se svými malými potomky trpělivost a učí je vše, co potřebují vědět. Když však dostatečně vyrostou a naučí se vše, co je třeba pro to, aby byli dobrými služebníky (což bývá kolem čtvrtého roku života), chovají se k nim stejně tvrdě, jako k ostatním dospělým skřetům.
Rodnou řeč se skřeti většinou učí od svých matek a ostatních skřetů.
Kulturní zvyklosti
Skřeti si potravu připravují většinou vařením ve vodě, grilováním na kovových štítech nebo tak, že ji napíchnou na svá kopí nebo meče a opékají ji nad ohněm. Nevadí jim, když je maso začouzené.
Skřetím zvykem je také začerňování mečů, seker a nožů, což dělají tak, že je drží nad ohněm tak dlouho, dokud nejsou dokonale začazené.
Mezi skřetí zvyky patří též pojídání nepřátel. Pokud mají čas, rozkrájejí nepřítele na kusy přímo v bitvě, když ne, udělají to později.
V obdobích, kdy je nedostatek potravy, se jedí navzájem. Když není zbytí, sní i své vlastní potomky.
Skřeti žijí z nájezdů, loupeží, lovu a výsledků práce svých otroků. Otroky si dělají z lidí a ostatních ras, které pak pro ně pěstují obilí, řepu, ovoce, pečou chleba a vyrábějí další nezbytné věci jako jsou meče, alkohol atd. Obilím, řepou a ovocem většinou krmí prasata, méně častěji skot (skřeti preferují vepřové), otroky, skřetice a potomky. Sladké ovoce, řepa a obilí se však používá také k výrobě alkoholu.
Se svými otroky a skřety jiných plemen, mluví samci většinou jazykem Západu (Adüni). Skřetice a potomci se tento jazyk také učí, ale nemluví jím. Samci se jej většinou učí od svých otroků.
Pokud skřetům vládne nějaký Pán, jako je Sauron, potom se o to, aby měli dostatek potravy, stará více či méně tento jejich vladař.
Potrava
Ačkoliv mohou jíst jakékoliv lidské jídlo, zeleninu a podobně, dávají přednost masu, krvi, játrům, medu a vejcím. Skřeti milují nápoj smíchaný z alkoholu (50%), krve a jater. Když mají po ruce med, sladí si jeho velkým množstvím své nápoje tak, že pro člověka by byly neúnosně přeslazené. Skřetům se však tak sladké nezdají, jelikož jejich jazyk není tak citlivý jako lidský.
Skřeti mohou vypít šest až osmkrát větší množství alkoholu než lidé, aniž by přitom ohrozili své zdraví. Je to proto, že jejich organismus dokáže odbourat 0,6% - 0,8% alkoholu za hodinu, zatímco organismus lidský pouhých 0,1% za hodinu.
Játra, vejce a oči mají skřeti rádi syrová.
Náboženství
Prapůvodně byli skřeti bez vyznání.
Později byli nuceni uctívat své vůdce nepocházející z řad skřetů, jako je například Sauron, Morgoth nebo Saruman. Toto jejich „náboženství“ posléze převzali i vůdci - skřeti.
Skřeti nevěří v posmrtný život, ale věří, že se mohou stát nesmrtelnými nebo dosáhnout tzv. věčného života. Nemají žádné morální zásady a nevědí, co je to hřích. Věří, že věčného života mohou dosáhnout prostřednictvím podvodů a krutostí. Důvodem, proč skřeti obyčejně nejedí své potomky, je to, že potřebují sluhy, kteří nejsou tak chytří jako dospělí skřeti nebo lidé.
Skřeti také mají něco jako své kněze nebo šamany. Bývají to většinou lidé, kteří podporují zlé vůdce, nebo staří skřeti, vyučení Černé řeči a umění ovládat temné síly. Vyrábějí léčivé lektvary a jedy, které pak prodávají ostatním skřetům. Pořádají obětní obřady, píší hlášení o oddanosti skřetího kmene a dělají pro svého ďábelského vůdce veškeré administrativní práce. Učí taktéž skřetí vůdce číst, aby si byli schopni přečíst identifikační čísla jednotlivých skřetů. Tato čísla jim také sami přidělují, sepisují a starají se o potrestání skřetů, kteří porušili pravidla. Tito kněží taktéž zapisují instrukce, které dostávají od svého vůdce, a dohlížejí na jejich dodržování.
Věci a nástroje, které skřeti používají
- helmy
- brnění
- štíty (z kovu, dřeva nebo obojího)
- opasky a ošacení
- jedy a léčivé lektvary
- zbraně (viz odstavec Zbraně)
- vyčiněné žaludky a střeva k uchovávání tekutin
- kosti, kameny, kovy k výrobě zbraní
- kotlíky a jiné nádoby, nože
- obuv
Zbraně
- nože, palice, meče, zvláštní sekyry, kyje a klacky,
železné pruty a tyče
- kopí s ostny i bez, vidle, krumpáče a motyky
- kameny, kameny přivázané na lanech
- boxery (mosazné)
- železné řetězy
- praky - kožený řemen, kterým se roztočil kámen a jehož
jeden konec se uvolnil v okamžiku, kdy měl kámen
správnou rychlost. (Mezi skřety používán jen velmi zřídka,
protože skřeti nejsou schopni jakkoliv úspěšně zamířit - většinou zasáhnou svůj cíl víceméně náhodou.)
- sítě
- louče a pochodně, hrnce naplněné hořící smůlou
Skřeti jsou téměř neschopni používat luk. Jsou úspěšnější v boji z blízka nebo v boji muže proti muži neboli skřeta proti skřetovi.
Jejich meče, sekyry a nože jsou povětšinou železné. Pokud je však nedostatek železa, používají k výrobě svých nástrojů i jiné kovy, kosti nebo rohy a paroží. Když nemají k dispozici žádný kov, používají palice, kamenné sekyry, kameny a již zmiňované praky.
Skřeti si musí zbraně buďto kupovat, najít je na bitevním poli nebo je ukrást někomu jinému. Pokud si nejsou schopni koupit/najít zbraň, používají palice a klacky a jiné levnější zbraně, jako jsou kopí a praky.
Mají-li k dispozici jed, natírají jím svá kopí. (Jed většinou vyrábí kněží)
Skřetí meče mají drážky, způsobující hlubší a vážnější zranění.
Organizace
Skřeti jsou rozděleni do druhů, ras, kmenů, podle jazyka, kterým hovoří, atd.
Obecně lze říct, že každý kmen má svůj vlastní jazyk nebo dialekt a má jednoho hlavního náčelníka, kterému se říká kmenový vůdce. Tento vůdce vládne ostatním vůdcům, kteří velí menší skupině (10 – 40) skřetů. Skřetí kmen je většinou skupina 250 – 5000 skřetů. Jakýkoliv menší kmen vyhyne. Podlehne totiž některému silnějšímu. Naopak kmeny, které jsou větší než 5000 skřetů, se většinou rozdělí.
Častokrát propukají líté boje o vůdcovství kmene.
Délka života
Skřetí samci se většinou nedožívají příliš vysokého věku. 60% všech samců umírá ve válkách nebo v bojích o vůdcovství kmene dřív než dosáhnou 16. roku života. Pouhých 5% skřetů se dožívá více než šedesáti let. Většinou to jsou kněží.
90% všech skřetic se dožívá více než 150 let. Plodnými se stávají zhruba v osmi nebo devíti letech a plodnost ztrácejí do 45 let. Ze sexu mají potěšení mezi 40 a 48 lety, což má za následek homosexualitu a touhu znásilňovat. Občas se stane, že jsou skřeti, skřetice a otroci znásilněni skupinou skřetic. V tomto věku také rády znásilňují psy. Ve zmiňovaném období produkují tělní tekutinu způsobující bolest každému, kdo s ní přijde do styku, kromě skřetích samic.
Čím jsou starší, tím necitlivějšími se stávají. S narůstajícím věkem se také stávají stále zkušenější a moudřejší, což jim u jejich kmene dodává na vážnosti. Ačkoliv je s nimi tedy v mládí nakládáno jako s otroky, v dospělosti se těší respektu, dostávají lepší potravu a skřetí vůdci k nim chodí pro rady. Staré skřetice také dbají na zachovávání starých tradic a legend kmene. Pracovat však musí až do smrti.
Skřetice mají mnohem vyvinutější jazyk (řeč), založený na starém jazyku skřetího kmene, ale jednodušší jazyk skřetů je zcela integrovaný. Jazyk samic obsahuje mnohem více prvků prastarého skřetího jazyka. Je zároveň mnohem nepravidelnější a má velkou slovní zásobu, kterou slovník skřetů nemá. Jazykem samců tedy hovoří pouze jsou-li samci přítomni.
Používání jazyka Adünic
S otroky hovoří Adünic pouze skřeti. Skřetice je tento jazyk učí spolu se svými dětmi. Důvodem pro to je fakt, že otroci neradi mluví skřetím jazykem a skřeti se řídí pravidlem, které jim nařizuje neučit jiné svým zvyklostem, nýbrž se sami učit od jiných. Když používají jazyk Adünic, nemluví plynně, ale pomalu a trhaně a ne zcela správně. Nejlépe se v jeho používání procvičí, když přijdou do kontaktu s jiným kmenem nebo když se kmeny promíchají. Jazyk Adünic se možná stal všeobecně známým, když se různé skřetí kmeny snažily mezi sebou komunikovat a používaly slova, která znali od svých otroků.
Možná se o to zasloužily kmeny lidsko-skřetích hybridů, kteří umí mluvit jakousi zvláštní formou tohoto jazyka smíchaného s pár tucty skřetích výrazů a slov tzv. Černého jazyka.
Možná to byla zásluha lidsko-skřetích hybridů v různých chovech.
Etnické skupiny
Všechny skřetí kmeny mají tendenci se míchat. Je to proto, že během soubojů se najde mnoho zrádců, kteří opustí svůj kmen a začlení se do některého jiného.
Vzájemné míšení kmenů má také za následek změny jazyka nebo dialektů.
...
(Dallt, 16. 7. 2010 11:13)